8. kolo 6.8.2011
Dvě míle s úsměvem • Praha, Stromovka • sobota 6. 8. 2011
Pražská televize Metropol startuje lívancový běh!
Fotogalerie | Rozhovor | Reportáž | Výsledky | Příští kolo
Televize „plná Prahy“, která zahájila vysílání 1.5.2011, je určena pro všechny věkové skupiny a kategorie. Stejně jako náš běh! Aktuálnost prý dodávají „zuřiví“ reportéři na skútrech, na startu sobotního běhu ve Stromovce se však objevila milá reportérka s kolegou, jak se sluší a patří na lívancový běh, takže s úsměvem :-)
Zdá se, že televizní reportéry přilákala bohatá mezinárodní účast, protože tentokrát přiběhli běžci na start opravdu zdaleka. U registrace zaznívala maďarština, finština, kalifornština, italština, australština, britština a slovenština (tedy alespoň svými přízvuky), zkrátka prázdninová cestovatelská vlna dorazila i do Stromovky. Vypadá to, že sobotní běh s lívancem se stává vyhledávanou pražskou atrakcí, protože jsme znovu zaznamenali vysoké procento nováčků, novaček i nováčat.
Předstartovní okamžiky byly tentokrát obzvlášť napjaté. Nejen díky přítomné televizní kameře, ale také nepřítomné výkonnosti lívancové plotny, chybějících smažících pánví cestujících pražskou MHD, tramvajové linky č. 5 zákeřně zahýbající na Vltavskou místo k Výstavišti, neplánované zajížďce potřebné k vykouzlení chybějících lívanců a konečně nefungujícím stopkám vypovídajícím službu v posledních vteřinách před startem! Leč, sportovní duch nadšeného běžce je neporazitelný!
Startovní pole se 143 běžci odstartovalo do slunečného rána s opravdovým nasazením. Těsně před startem pronikla totiž mezi běžce zpráva o omezeném počtu lívanců, takže několik osobních rekordů mělo zřejmě opravdu silnou motivaci!
Vítězný banán v mužské kategorii si oloupal Gareth Davies (na snímku č. 764) z Velké Británie, 10:28, následován Michalem Šatrou (173), 10:37 a o třetí příčku zabojoval v posledních metrech Jiří Šmíd (315), 10:52, v těsném vteřinovém závěsu přímo pronásledován Martinem Tarabou. V ženské kategorii si zlatý banán vychutnala Vanda Kadeřábková-Březinová 12:17 (k potřesením ručičkou soupeřkám byl donesen i potomek, trpělivě povzbuzující maminku během závodu z kočárku s dobrým výhledem:-), stříbrný banán si odnesla Helena Vavrušová, 13:08 a bronzový Maria Pannas, 14:04.
Banánová běžčata (do 12 let) se umístila v tomto pořadí:
1. Linda Sedláčková, 22:00, 2. Zoe Legro, 24:30,
1. Tomáš Koubek, 15:17, 2. Michal Koubek, 15:24, 3. Vojtěch Špalek, 17:46.
Banánové ceny rozdávala Dipali Cunningham z New Yorku, která je legendou vícedenních závodů. Dalším zvláštním hostem byla Kaneenika Janáková z Bratislavy, která drží slovenský národní rekord v šestidenním závodu. Obě se zúčastnily nedávného běhu na 48/24h v Kladně, kde si užily dvoudenního sebepřekonávání ve vytrvalém dešti. Zdá se, že když už se jednou pořádně rozběhnete, nejde to pak zastavit, protože svou týdenní návštěvu naplnily nejen vytrvalým běháním v dešti, ale také povídáním o svých běžeckých zkušenostech na svém přednáškovém turné po České republice. Na závěr se rozhodly ochutnat vyhlášené lívance ve Stromovce, a tak jsme pozvali Dipali, aby zodpověděla otázky našeho dnešního rozhovoru.
Dobré ráno a lívance, Dipali!
Dipali se narodila v Anglii, vyrůstala v Austrálii a nyní žije v New Yorku. Běhá pod vedením Sri Chinmoye již 30 let. Tato světová rekordmanka, spíše působící jako malá šestnáctiletá dívka, je v neuvěřitelných 52 letech na vrcholu své běžecké kariéry.
Mezi její největší běžecké úspěchy patří:
- Ženský světový rekord v šestidenním běhu (513 ¾ mil)
- Australský rekord na 24 hodin v kategorii přes 50 let
- Australský rekord na 48 hodin v otevřené kategorii
- Nejrychlejší a nejvytrvalejší běžkyně na 1000 mil a 1000 km v Austrálii
Jaký je Tvůj nejoblíbenější závod?
No, to je dobrá otázka. Řekla bych asi, že nejoblíbenějším závodem byl můj druhý šestidenní závod v New Yorku. Bylo to roku 2001 a byl to pro mě velmi výjimečný závod, protože jsem překonala svůj první světový rekord a těsně před závodem jsem měla zvláštní zážitek, slyšela jsem uvnitř sebe hlas, který mi řekl, že tento závod vyhraji. Stát na startovní čáře a dostat takové poselství bylo pro mě velmi intenzivní. V tom závodu jsem uběhla 510 ¾ míle. Neřekla bych, že jsem neměla žádnou vnější bolest, ale běžela jsem s ohromnou pomocí zevnitř. Cítila jsem se celou dobu fyzicky neuvěřitelně silná.
Jaký je Tvůj největší sportovní výkon, na který nejraději vzpomínáš?
Samozřejmě, že to je běhání. Myslím, že to byl pokus o překonání světového rekordu roku 2009. Soutěžila jsem se známou běžkyní ze Spojených států, Pam Reedovou. Ten závod byl nesmírně intenzivní, protože dvě ženy ze sebe dávaly vše a navzájem se tlačily do extrémů. Nejen že jsme porazily muže, ale obě jsme dosáhly nového rekordu. Ona překonala americký rekord a já sama překonala svůj předchozí světový rekord o 3 ¾ míle - a to mi bylo přes padesát. Když něco takového uděláš, zapamatuješ si tu energii. Měla jsem hodně fyzické bolesti - ale v posledních 12 hodinách jsem měla pocit, jako bych už ani neměla tělo -, tělo běželo, ale duše naplňovala svou touhu, nebo svůj cíl, svůj sen skončit tento závod s dalším rekordem a novým sebepřekonáním. To je určitě můj nejúžasnější zážitek.
Máš nějaké motto nebo trik, který Ti pomáhá překonávat těžké chvilky, ať už ve sportu, nebo v životě?
Vždy si dělám legraci. Zrovna jsem říkala dnes nějakým dívkám: "Prostě se musíš tvářit dobře. :-)" Může to znít legračně, ale když běžím závod, vždy se snažím usmívat. Myslím, že veselý úsměv nejenom povzbudí mě samotnou, ale povzbuzuje i ostatní běžce, aby si řekli, ona se usmívá, přitom běží tak rychle, a přesto je šťastná. Takže bych řekla, že mé motto je být vždy šťastná a usmívat se. Ten úsměv každému ukazuje, že něčeho dosahuješ a dosahuješ toho uvnitř i přesto, jak je závod těžký. Dělávám si legraci z oblečení a z toho, jak navenek vypadá všechno v pohodě a jak si lidé říkají: „Páni, vypadáš úžasně, pěkné oblečení, zdáš se být ve výborné formě...“ Já odpovím: „Ano, musíš přece vypadat dobře! :-)“ Mezitím se třeba dostanu na dráhu a mám svou důvěrnou chvilku, kdy cítím, jak procházím nesmírně těžkými fyzickými obtížemi a někdy třeba i nějakými potížemi uvnitř. Vždy však říkám, vesele se usmívej, když jsi šťastná a nejšťastnější, pak ty síly, které ti brání dosáhnout tvých snů, zastavíš. Usmívej se, spokojenost je šťastný běžec. Běžci jsou usměvaví. To říkal Sri Chinmoy: „Runners are Smilers.“
Jaký sportovní sen by sis chtěla splnit?
Mým cílem je vždy překonávat sebe samou. Nyní jsem u 513 ¾ míle, ale už teď mám sen nebo touhu uběhnout víc. Mám už v hlavě číslo, aby byl světový rekord znovu překonán, budu-li to schopna dokázat. Je to jako oheň, který mám uvnitř. Vždy dostanu uvnitř takový živý oheň, který mi říká: „Jdi o jeden krok dále, zlepši se!" No a potom to dosažení není naplňující pouze pro mě, ale vidím, že i pro mé bratry a sestry, kteří jdou se mnou. Mám spoustu přátel, kteří mě na mé cestě podporují a jsou se mnou, když běžím, a proto to není sen pouze můj vlastní. Je to tak, nemohla bych to dokázat sama bez svých přátel, proto jsou se mnou a my všichni jsme pak šťastní a všichni z toho získáváme radost. Tohle je tedy můj sen, jít vždy o jeden krok dále za cokoliv, co jsem kdy dokázala. To se stalo i tady u vás, v Kladně, kdy jsem poprvé běžela závod na 48 hodin (…a vytvořila si tak nový Australský rekord v otevřené kategorii – pozn. překladatele) a můj cíl je znovu přijet a tenhle výkon překonat.
Jaká osobnost - sportovní nebo jiná - Ti dává největší inspiraci?
To je samozřejmě můj učitel Sri Chinmoy. Nebýt by jeho, nikdy bych nezačala běhat. Je to díky jeho vlastnímu příkladu, jeho vlastní odhodlanosti, jeho lásce k běhání, že jsem začala sama běhat. Stejně jako jsem vyprávěla na přednášce, kdykoliv jsem ho viděla něco dělat, měla jsem takový pocit, kdybych tak jednoho dne mohla udělat něco tak jako on - vše dělá s takovým odhodláním a radostí! Sri Chinmoy někdy vypadal tak neuvěřitelně výjimečně - a ta radost, kterou z toho dostával... Byly chvíle, kdy neustále vyprávěl o radosti, kterou měl ze sprintování nebo z dlouhých běhů. Jeho radost z dlouhých běhů byla za vším, co si dokážeme představit. Cítím, jako bych od něj získala něco z jeho energie, a já si ji dál snažím udržet a uvědomovat si ji. Je to jako by tady Sri Chinmoy pro nás něco zanechal, abychom to mohli najít a využít toho. Ráda čtu i jeho knihy o běhání a jeho básně. Inspirace je vždy okolo nás, je jen na nás, jestli si ji najdeme. A já mám pocit, že moje láska k běhání nikdy neskončí.
Co Ti udělalo v poslední době největší radost?
To je určitě návštěva vašeho města, vaší země. Přijela jsem běžet závod v Kladně na 48 hodin a také nabídnout přednášky společně s Kaneenikou. Jsem naprosto dojatá ohlasem na přednášku, kterou jsme spolu měly. Měla jsem pocit, že něco z toho, čeho jsme snad dosáhly, se možná dotklo lidí, kteří přišli, a dalo nám to velkou inspiraci. Bylo to oboustranné, my jsme nabídli svou lásku k běhání a oni nám na oplátku dali jejich lásku k běhání. Inspirovalo mě to jet domů a objevovat toho ještě mnohem více o sobě samé a mém běhání.
Kdybys sis mohla přát nějakou kouzelnou schopnost nebo sílu, jaká by to byla?
Páni, kouzelnou schopnost nebo sílu? :-) Víc "tančit" ve svém běhání, a jak jsem už říkala, inspirovat více a více ostatní, aby šli se mnou. Kouzlo běhání samo o sobě je neuvěřitelným dobrodružstvím… Myslím, že to by bylo ono. Jednoduše nalézt uvnitř sebe více hlubší radosti a hlubšího kouzla k tomu, aby ke stejné radosti šli se mnou i ostatní.
Děkuji mnohokrát za tento rozhovor, jsem vděčná, že jsem dostala příležitost si popovídat… :-)
Děkujeme moc i my za velmi inspirující rozhovor a nashledanou 3. září!
Pelava a Ramita
„Vnitřní víra mého srdce
je neporazitelná.“
— Sri Chinmoy
