Fotografie ze závodu:

Výsledky:

7 OTÁZEK PRO DANIELA ORÁLKA (vítěz běhu na 24 hodin)

1. Jak ses připravoval na závod (poslední 3 měsíce a vylaďování 10 dní před závodem)?

Moje příprava neobsahovala nic speciálního, ale do přípravy je potřeba započítat MUM a TMMTR, které se mi běželi opravdu dobře. Poslední týden před závodem jsem zvolnil na 1/2 běžného objemu.

2. S jakými plány jsi vstupoval do závodu?

Držet průměr kolem 11 km za hodinu, abych si vytvořil rezervu pro případné krize a dokončit závod. Cílem byl co nejlepší osobní rekord

3. Jak probíhal závod z tvého pohledu a jak jsi spokojený s výkonem?

Běželo se mi docela dobře až na běžné problémy, kdy mě bolí svaly a mírně se zhoršují problémy s příjmem občerstvení. Po půlnoci krize vrcholila a tak jsem si udělal přestávku v leže, která se nakonec protáhla na 45 minut. Žaludek se spravil a najednou se běželo o hodně lépe. Ráno zřejmě poklesl můj rychlostní průměr a musel jsem se snažit, abych splnil svůj nový cíl - dosáhnout 220 km. Psychicky mě hodně pomohlo posledních 20 minut, kdy se mnou běžel Petr Solnička a udával tempo. Najednou jsem zjistil, že mám rezervy a příště můžu hranice ještě posunout. Petrovi za tuto pomoc musím ještě jednou poděkovat.

4. Jaký byl tvůj nejhorší a nejlepší zážitek ze závodu?

Nejhorší pro mě bylo, že jsem cítil jak mi dojíždí energie a žaludek nechce nic nového přijmout. Nejlepší je vždy okamžik, kdy se na hodinách objeví 24:00 a můžu zastavit. Jinak velmi příjemným zážitkem je pro mě podpora pořadatelů a případných diváků. V Kladně jsem byl dvakrát a atmosféra je vynikající.

5. Jakého letošního výkonu a proč si ceníš více: 7:37h na 100 km nebo 222km na 24 hodin?

Víc si cením výkonu na 24 hodin. Je to osobák a pomalu se začínám učit jak běhat 24 hodin. Na 100 km jsem měl plán dostat se pod 7:30 a ten nevyšel. Letos budu mít na 100 km ještě jeden pokus ve Winschotenu.

6. Zvítězil jsi s velikým náskokem, jaký to mělo vliv na tvůj výkon v době, kdy už jsi měl vítězství jisté?

Ve 2 hodiny ráno byl můj náskok pouhé 3 km a motivovalo mě to k novému úsilí. Kolem 9 rána už jsem měl náskok skoro 10 km a kromě mírného pocitu jistoty tam byla i mírná demotivace. Začal jsem si kontrolovat výkon, abych dal 220 km. Kdybych musel bojovat i o umístění, tak je možné, že jsem pár km přidal. V zásadě jsem mohl i bojovat s Míšou, ale její odstup a pravidelné tempo mě jednoznačně říkaly, že to už nedoženu. Jinak její výkon byl opravdu fantastický.

7. Kde vidíš tvé hranice na 24 hodin?

Své hranice neznám, ale snažím se je posouvat. Letos je to oproti loňskému roku o 45 km více. Pokud bych se zlepšoval tímto tempem, tak to bude za rok zajímavé. Vrátím se zpátky na zem. Pravda je, že mám na lepší výkon, ale jeho zaběhnutí je další otázka.

Jaroslav Rosa

SUPERVÝKON MÍŠI DIMITRIADU - 232 KM ZA 24 HODIN

Vážení sportovní přátelé, chtěl bych se vrátit k závodům, které proběhly 3.-5.8. a 4.-5.8. v Kladně (48 a 24 h). Nebudu se tu tentokrát rozepisovat o jejich průběhu. Ještě jednou gratuluji borcům, kteří stáli na "bedně". Gratuluji organizátorům za skvěle odvedenou práci. Ultramaraton opět ukázal své obě tváře. Smutnou, bolestivou, ale i radostnou. I když ta je taky, většinou vykoupená bolestí. Běžci i běžkyně v obou závodech si sáhli na své dno. Někteří se dokázali vrátit do závodu, někteří ne. Radost mi, a asi nejen mně, dělal velký počet startujících na 24 hodin. Věřím, že nováčkové, kterých bylo hodně, se nedají odradit a uvidím je opět na některém ultra závodě. Každý z nás si musel prožít svoji premiéru, krásnou, plnou očekávání, chyb, pádů, bolestí. A pak strašná "blaženost" u srdce, když závod dokončíme. Já se chci zastavit nad jedním supervýkonem, který nám asi pořád nedochází. Výkonem, za který se nemusí nikdo stydět, výkonem, který na většině závodů bere přední umístění. Výkonem, který kdyby byl zaběhnut na ME nebo MS žen, bere skoro vždy medaili. Výkonem, který u nás letos nezaběhl žádný muž (zatím). Výkonem, který je novým českým rekordem. Výkonem, který v historických tabulkách ultra na 24 hodin obsazuje 10. místo (hostorické tabulky přikládám a věřím, že jsem na nikoho nezapomněl, jestli ano, omlouvám se a prosím o doplnění). Výkon, s kterým Michaela Dimitriadu vyhrála 24 hod. v Kladně a porazila, jak všechny ženy, tak i všechny muže - 232,417 km. Muži, ultramaratonci, máme hozenou rukavici. Vyburcuje nás tento supervýkon? Proč Míša ano a my ne? Kde je chyba? Asi v nás. Něco jsem v ultra prožil. Dobrého i zlého. Teď zrovna zažívám ústup, pád. Kutálím se v výšin. Hrozně rychle. Připadám si jako parašutista, kterému se neotevřel padák a následuje hodně, hodně tvrdý dopad na zem. A co vy? Co mužský ultramaraton? Pořád tu jsou borci, kteří tu rukavici mohou sebrat. Na to kolik nás je, si zas tak špatně nevedeme. Chce to pouze přidat pár km. Prosím Vás, neberte toto, jako kritiku, ale zamyslete se, že Míša doopravdy předvedla superběh, který byl završen hodně, hodně kvalitním výkonem světových kvalit. Za všechny příznivce běhu, Ti Míšo, ještě jednou gratuluji a přeji, aby to nebyl Tvůj poslední český rekord.

Petr Solnička