Výsledky (PDF ke stažení)
"Člověk může být obyčejný,
jeho sny však neobyčejné."
– Sri Chinmoy
Vláďova pohádka o pražském Honzovi pro letní příliš horké neběhací odpoledne
Milé děti, hezky se posaďte, protože vám budu vyprávět příběh, který se možná stal anebo taky možná nestal v dávných a dávných dobách, kdy na zemi vládli králové, o krásné princezny se ucházeli nebo přímo bojovali stateční princové a po světě chodilo i mnoho Honzů, kteří hledali své štěstí. A právě tento příběh je o jednom takovém Honzovi, který své štěstí nalezl. Je to skutečný příběh nebo pohádka? To už nechám na vás…
Bylo jednou jedno moc pěkné království, království Slovenské. V něm žila princezna Ranka zrovna ve věku na vdávání. Princezna se již vdávat chtěla a jediná možnost, jak se s nějakým princem seznámit bylo vyslat do jeho království posla a pozvat prince na svůj hrad. Telefony ani internet tehdy ještě nebyly.
Královští písaři sepsali pozvání pro prince z okolních království – Českého, Rakouského a Maďarského. Jen do Polského a Ukrajinského království posla neposlali, jelikož věděli, že tamním králům se narodili samé holky, které byly pro princeznu Ranku vlastně vdávací konkurencí.
Písaři byli nezodpovědní lenoši. Do zprávy napsali jen krátkou stručnou informaci, že příjemce dopisu se má dostavit dne toho a toho do Slovenského království na Bratislavský hrad na setkání s princeznou Rankou, která si ten den bude vybírat ženicha. Ani jméno konkrétního prince, kterému se má dopis předat, do zprávy nenapsali. Posel s psaním poté dostal jen ústní instrukce, že se zprávou má dojít do daného království a předat dopis tamnímu nejstaršímu svobodnému princi.
Do Českého království doručoval dopis posel jménem Email. Email byl veselé přátelské povahy a také tak trochu roztržitý popleta. V Praze byl poprvé a než došel na Pražský hrad, tak se rozhodl prohlédnout si město a… a při té příležitosti, když se prodíral davem lidí na tržišti, tak mu dopis z kapsy vypadl. Když to po nějaké chvíli zjistil, jal se dopis hledat. Ale jelikož nevěděl, kde ho přesně ztratil, tak hledání po chvíli vzdal. Po takovém průšvihu se nemohl vrátit domů, ani se ohlásit u českého krále, a tak se rozhodl zůstat v Čechách inkognito neboli tajně, aby ho nikdo nenašel a nepotrestal za ztrátu princeznina dopisu. Jeho účinkování nám tímto v pohádce končí, jelikož se ztratil mezi ostatními poplety, kterých již tehdy bylo v Českém království dost.
Ztracený dopis chvíli ležel na ulici, než si ho kdosi všiml, sebral, prohlédl, aby zjistil, že na sobě nemá vůbec žádnou adresu, jen nějakou neznámou voskovou pečeť. Tento nám neznámý člověk se tedy rozhodl vzít si dopis domů, kde ho lépe prozkoumá. A tak se dopis od slovenské princezny dostal do české kuchyně našeho Honzy z nadpisu pohádky, jelikož dopis našel jeho otec. Oba dopis doma u svíčky prozkoumali tak, že ho rychle a nedočkavě otevřeli. Dopis byl psaný v češtině (aspoň tohle písaři zvládli) a jak již víme, obsahoval informaci, že příjemce tohoto psaní se má dostavit tehdy a tehdy do Slovenského království na Bratislavský hrad na setkání s princeznou Rankou. Jak si Honza spočítal, setkání se mělo uskutečnit přesně za deset dní.
Honza se podrbal na bradě, pak pod levým uchem, na palci pravé nohy a na levém koleni. Chvíli dumal, co s dopisem a pak se rozhodl, že se za princeznou Rankou vypraví on sám, aby zjistil, o co jde a vysvětlil jí nalezení dopisu. Od maminky se nechal na cestu napéct pekáč buchet a druhý den v 11 hodin ráno, hned potom, co se každý den probouzí, byl připraven vykročit na cestu do světa.
Když jeho noha překračovala práh domovních dveří, tak si najednou uvědomil, že vlastně neví, jakým směrem se má vydat. Otec taky nevěděl, a tak mu jen poradil, aby došel k Prašné bráně, kde se má na cestu zeptat. Honza se zeptal a dozvěděl, že má jít několik dní pořád na východ až dojde do městečka jménem Brno a pak zahnout mírně na jih a jít další tři dny, než dojde na města Bratislavy a na slovenský královský hrad.
My víme, že Brno neleží přesně na východ od Prahy, ale jelikož Honza a pravděpodobně i ten, co mu radil, vstávali každé ráno v jedenáct hodin, tak měli směr východu trochu posunutý, což vlastně bylo pro určení přesného cíle honzovy cesty jen dobře. Nakonec se Honza po dlouhé cestě a přesně po 10 dnech od nalezení dopisu dostavil na setkání s princeznou Rankou.
Princezna byla trochu zaskočená, že se z Čech na její velký večer výběru ženicha nedostavil český princ, ale na druhou stranu se jí Honza moc líbil. Mnohem více než princové Durchdenwald z Rakouského a Zsombor z Maďarského království.
Princezna nemohla mít Honzovi ani za zlé, jak se k dopisu dostal a jen se snažila přijít na to, jak by to mohla zaonačit, aby si Honzu mohla vzít za muže. Nakonec se jí v její princeznovské hlavě vyklubal tento plán.
Princezna byla velkou sportovkyní a pravidelně se účastnila různých běžeckých závodů, které se ve Slovenském království v té době pořádaly a byly velmi oblíbené. Pokud by Honza dokázal v Čechách nějaký běžecký závod vyhrát, stal by se slavným, a v tom případě by si ho mohla vzít za muže.
Honzovi se princezna Ranka také moc líbila, a tak s celou věcí souhlasil. I když sám běhání neholdoval, tak mu přišlo, že vyhrát běžecký závod, a k tomu v Čechách, nemůže být nic těžkého. Dokonce princezně slíbil, že to zvládne do měsíce a pak může být svatba.
Aby Honza co nejdříve splnil tento úkol, hned druhý den se vypravil zpátky do Prahy. Zpátky domů nešel, ale hlavně běžel, aby trochu potrénoval, a tak mu cesta do Prahy trvala místo předchozích devíti dnů jen pět. Po doběhnutí do Prahy se hned vydal na Staroměstské náměstí do hostince U staré báby, kde se vždy probíraly nejčerstvější novinky z celé Prahy. Tam zjistil, že nejbližší sobotu se konají hned tři běžecké závody - Kolem šibenice, Přes tři vrchy a Lívancový běh.
Honzovi se kolem šibenice a přes kopce nechtělo běhat, a tak se rozhodl, že se zúčastní Lívancového běhu za hradbami města v parku u řeky. Lívance on má totiž rád.
Závod startoval v sobotu přesně v 9:07 h a světe div se, Honza byl na startu včas. Poprvé v životě vstával před jedenáctou hodinou, a to díky svému otci, mamince, panu ponocnému, lékárníkovi Čepičkovi a místnímu katovi panu Sekerkovi, kteří ho všichni ráno budili, a nakonec po půl hodině i probudili.
Po startovním výstřelu z kuše Honza vyběhl jako o závod. Dokonce se na chvíli dostal i na druhé místo, ale pro netrénovaného Honzu byl běh na 3,2 km přece jen moc dlouhý. Snažil se, bojoval, a dokonce i finišoval, ale nakonec doběhl až na pátém místě. V cíli byl Honza zklamaný z toho, že nedokázal vyhrát, ale jen chvíli. Objevil v sobě totiž něco, co doposud neznal a to lásku…lásku k běhání!!!
Od té doby se Honza do běhání přímo zamiloval. Začal se zúčastňovat různých závodů a po nějaké době je i organizoval. Pro dospělé, pro děti, no prostě pro všechny. Protože chtěl, aby i ostatní pocítili radost, kterou při běhání zažíval on sám.
A co princezna Ranka? Svého Honzy se do slíbeného měsíce nedočkala. Ještě chvíli čekala a pak se rozhodla najít si jiného ženicha. Ale to už je úplně jiná pohádka. I když… Proslýchá se, že si nakonec vzala prince Durchdenwalda z rakouského království a byli spolu moc šťastní.
My pořadatelé současného Lívancového běhu jsme se snažili ve starých písemnostech dohledat čas, který tenkrát Honza na svém úplně prvním závodě běžel. To se nám ale nepodařilo, jelikož tehdejší kronikář zaznamenal výsledky jen prvních 4 běžců v každé kategorii. A světe div se, zázrak, který se stane jednou za 10 000 let, se stal právě tuto sobotu na našem srpnovém lívancovém běhu, jelikož jména běžců, jejich pořadí v cíli, věk, časy, bydliště, a dokonce i jména klubů zapsané tehdejším kronikářem se do puntíku shodují se jmény a výsledky z našeho lívancového běhu z této soboty.
Takže zde jsou. Výsledky a časy Honzových soupeřů z pohádky a zároveň i výsledky našeho posledního srpnového lívancového kola:
Dívky do 12 let (1 míle):
- 1008 Iva Bělunková 11 Praha 07:01,00
- 1133 Zuzana Slamiaková 10 Sparta Praha 07:07,00
- 1066 Nasťa Pšičkina 10 Sri Chinmoy Marathon Team UKR, Poltava 07:38,00
- 1171 Alžběta Jandečková 8 Praha 07:45,00
Chlapci do 12 let (1 míle):
- 1177 Marek Vihan 12 Praha 06:41,50
- 1120 David Havelka 11 HBK Dřínov 06:42,20
- 1139 Jan Svoboda 8 Atlet Šestajovice 07:45,00
- 1126 Vilém Kostříž 11 Atlet Šestajovice 07:55,00
Ženy do 112 let (2 míle):
- 35 Adéla Šeflová 37 Praha 12:47,30
- 24 Sylvia Hrádocká 50 Mattoni FreeRun Praha Hvězda 13:50,70
- 11 Zuzana Stanková 33 14:10,30
- 151 Helena Vavrušová 61 Ďáblický les Praha 14:21,50
Muži do 112 let (2 míle):
- 168 Vojtěch Bližňák 39 Praha 10:26,90
- 254 Jaroslav Sedláček 18 OOB Kotlářka Únětice 10:50,40
- 26 Jiří Chyba 42 Nutrend Specialized Praha 10:52,60
- 271 Santošánand V. Král 46 JDŽ Praha 11:07,70
Tak to byla pohádka o Honzovi. A možná právě díky němu dnes běhá v Praze tolik lidí. Jeho láska k běhání se prostě po generace šířila až do dnešních dnů a na nás je, abychom tuto lásku předali dál našim dětem, blízkým a kamarádům. Honza by si to určitě přál.
Tak zazvonil zvonec a pohádky…???...nebo skutečného příběhu…???...je konec.
Mějte se moc hezky a do příštího lívancového běhu 3. září Vám přejeme pohádkový život, pohádkové sny a nekonečnou lásku k běhání.
Sri Chinmoy Marathon Team
(Zapsal Vláďa)
Fotogalerie | Pravidla poháru | Průběžné výsledky poháru 2022
***
2-mile-2023-08.pdf 93.21 KB
