Štafetový běh na 4krát 1 míli aneb "ZMRZLINOVÝ POHÁR"!

"Když dáváš radost druhým,
tvá vlastní radost
se sama od sebe násobí."
– Sri Chinmoy

Představte si na chvíli tenhle trochu alternativní pohled ;-) na dění ve Stromovce v běžnou první sobotu v měsíci před devátou ranní.

Pod pošmournou oblohou se do zatím téměř liduprázdného parku, ztichlého chladnou předzvěstí jednoho z nejnelítostnějších sportovních klání v běžeckém kalendáři, začínají pomalu a beze slova trousit první osamělí běžci. Jsou zasmušilí, podezřívavě obhlížejí další postavy závodníků, které se mlčky zjevují na neudržovaném plácku před Bruselskou branou. Každý je tady sám za sebe; ačkoli veliké ambice svírají žaludek všem, jen na hrstku vyvolených se usměje štěstí a v cíli získají tolik ceněný zlatý ananas pochybného původu. Děti, objeví-li se nějaké, drží se zakřiknutě opodál; přestože soutěží v samostatné kategorii, dospělí v nich vidí nekalou konkurenci, zvýhodněnou kratší tratí v nadcházející honbě za lívancem, včera usmaženým a zcvrklým od té doby do velikosti dětské dlaně. Napjatou atmosféru podtrhává samotná startovní čára, jejíž dva výběžky s bezostyšnou nespravedlností zvýhodňují běžce s nejostřejšími lokty, zatímco jiný nešťastník je odsunut o krok za ostatní. Adrenalin stoupá, dech se zrychluje, občas lze koutkem oka zahlédnout, jak někdo svému soupeři stoupne na tkaničku. Běžec zde nezná bratra (běžkyně taky nezná bratra) (a ani jeden z nich nezná sestru). 

Začíná pravidelný, „obyčejný“ Lívancový běh… ;-) :-D

A třebaže každý, kdo na něm aspoň jednou byl, ví, že ten první odstavec je čirá nadsázka, rozhodli jsme se tu čtrnáctiletou sérii "sólových" závodů opět – už podruhé – trochu zpestřit.

A tak tedy STŘIH – je třetího června dva tisíce dvacet tři… a druhý ročník Zmrzlinového poháru sebepřekonání!

Den je snad už od čtyř od rána vymalovaný těmi nejzářivějšími barvami. Na neuvěřitelně modrém nebi není ani mráčku (ale horko v příjemném vánku není) a park už nedočkavě švitoří všemi ptačími hlasy. Brzy se k nim přidávají skupinky veselých běžců všemožného věku, od tříletých skorobatolat po všemi vichry ošlehané krále a královny rovinek i trailů. Spojuje je nadšení z výjimečné atmosféry týmového, štafetového závodu, při kterém se vítězství čtyřnásobí a prohra není nikdy prohrou, protože jednak na ni člověk není sám a jednak všechno zahladí kopečky báječné zmrzliny v cíli. :-)

Ambice 188 účastníků jsou dětsky nevinné – většina z týmů startuje v otevřené kategorii, v níž čtyřčlenné štafety tvoří kamarádské nebo rodinné směsi libovolného věku, a tak mezi největší starosti patří obava, aby se nejmladší člen štafety na trati neztratil a ten nejstarší neusnul někde na lavičce ;-). Koneckonců, kromě neodmyslitelné dychtivosti po sebepřekonání není za čím se honit: zmrzka je pro všechny a první cena jsou rychlé špunty a svazek mrkví… :-)

Všeobecné veselí vzbuzují už jména předem domluvených i na místě vytvořených štafet, ať už tematická („4 kopečky zmrzliny“, „KdeJeTaZmrzlina“, „Zmrzlinová běhací školka“), poetická („Čtyřky a důchodce“, „Nejkulaťoulinkatější πr2“, „GVP OS Sport association“ :-D ) nebo čistě funkční („Šakali“, „Lenochodi“, případně poněkud ne-funkční „Defect“). Po čtyřech letech se na start postavily dokonce i nestárnoucí „Laboratorní krysy“ (byť v trochu pozměněném složení), aby brzy málem zopakovaly své tehdejší vítězství v prvním ročníku.

Pak už zazní tradiční startovní zatroubení mušle a všechny ty rozmanité postavičky se začnou honit parkem a proplétat mezi sebou a hledat se v předávkové zóně a povzbuzovat sebe i ostatní a vydávat ze sebe všechny síly a jásat, když poslední člen týmu proběhne cílovou čárou. Je u toho všeho spousta křiku a legrace. A pak se vystojí fronta na dva kopečky zmrzliny, a pak znovu na třetí, čtvrtý a pátý, protože je dost. A nakonec padesát šest(!) z těch 188 účastníků dostane nějakou cenu, čímž radost dosáhne pro dnešní den vrcholu, a tak si zatleskáme a jde se domů.

A jak to hezky zakončil jeden běžec, kterého dnes do Stromovky přilákali kamarádi: „Jsem tady dneska poprvé, a ta atmosféra a všechno je úplně úžasný. A to jsou prý klasické Lívance JEŠTĚ LEPŠÍ!!“

***

Ne, ani všechny lívancové a zmrzlinové závody na světě samy o sobě nevyřeší všechno naše lidské dohadování a strkanice (a horší věci). Ale každý takový sladký a čistý zážitek chvíle, kdy se nám podaří dát někomu kolem sebe opravdovou radost – a ideálně ji s ním dokonce sdílet –, je tou nejlepší inspirací k tomu, abychom ze svého života všechny hádky a strkanice (natož ty horší věci) postupně vypoklonkovali nadobro.

Tak... ať se nám to co nejdřív podaří...

Všem moc děkujeme a těšíme se na vás na příštích lívancích – a za rok zase u zmrzky!

Váš Sri Chinmoy Marathon Team

 

***