"Když dáváš radost druhým, 
tvá vlastní radost
se sama od sebe násobí."
– Sri Chinmoy

Trať bez kopců plus kopec zmrzliny rovná se hromada šťastných běžců! :-)

Měli jsme to samozřejmě fikaně vykalkulované: abychom se my ani naši běžci nenudili, vymyslíme si běžecký experiment, který osvědčený, desetiletím prověřený koncept poklidného Lívancového běhu s největší pravděpodobností promění v džungli pod názvem "závod štafet". Stovky běžců budou zmateně pobíhat před Šlechtovkou, marně hledat členy svého týmu, vrážet do sebe a zoufale zjišťovat, co se po nich vlastně chce. Pokud na nové trati nezabloudí nebo se navzájem nepotlučou v zatáčkách, hned po prvním odsprintovaném kolečku vypustí duši a odmítnou běžet ho podruhé. Bude to propadák, díky němuž si my pořadatelé ověříme, že provádět experimenty na živých běžcích není etické ani moudré. Na konci ale dáme všem zmrzlinu, čímž uspokojíme napaprčený houf běžců a celý ten pokus nám projde.

Jenže… Stromovka má zvláštní kouzlo, my máme své běžecké anděly a účastníci našich závodů nejsou žádná béčka. (Tedy, až na jednu nejmenovanou štafetu "bé", ale ti to měli prokazatelně jen v názvu, který jim mimochodem přidělil předseda oddílu, asi že nezaplatili včas příspěvky!? :-D ) A především mají naši běžci mladou mysl a dětské srdce, a tak si novinky dokáží parádně vychutnat.

Ukázalo se to už při registraci, při níž se běžci bez vlastního týmu – zvýraznění nafukovacím balónkem – dokázali bez problémů a samostatně navzájem najít, domluvit a vytvořit štafetu na místě. Jirka Syrovátko dokonce dorazil vybavený transparentem "Hledám běžce do týmu", díky němuž na místě postavil úspěšnou štafetu "Náhoda". Na start se tak postavilo úžasných 58 štafet, což bylo přesně tolik, na kolik jsme byli připravení – nezbyl nám ani jeden prázdný přihlašovací formulář!

Atmosféra od samého začátku radostně bzučela. Na rozdíl od běžného sólového závodu, při závodu štafetovém máte členy svého týmu, se kterými můžete sdílet své předstartovní emoce, společně obhlížet soupeře, kout taktické pikle, navzájem se motivovat a vymýšlet, co uděláte se zlatým pohárem, který přece určitě vyhrajete. Jakmile pak závod odstartuje – v našem případě zatroubením na velikou mušli –, celý tým musí spojit všechny síly a vlna nadšeného povzbuzování v podstatě neuvadá. A ať už cílem proběhne finišer neboli anchorman v jakémkoli čase, sdílená radost je mnohem sladší a sdílená porážka (uštědřená třeba týmem veteránů) o něco snesitelnější. :-)

Ano, předávkové území bylo stísněné a trochu nepřehledné (a příště to vylepšíme). Ano, pár běžců prozkoumalo na trati asfalt hodně zblízka, ale nesli to profesionálně statečně – a mezi námi, při předávkách padají i olympionici! :-) A ano, zmrzlinu jsme z opatrnosti trochu moc zmrazili, takže byla příliš tuhá a vydávání úplně neodsejpalo – ale do příštího ročníku to natrénujeme. Tohle všechno však nijak nezkalilo všeobecné veselí 232 závodníků a jejich podpůrných týmů.

Po vyhlášení vítězů si nás vzali stranou Zimíci (neboli věrná rodinná štafeta Zimovjanů) a přátelsky nás upozornili, že jsme se tím předstartovním aforismem o dávání radosti prozradili. Že prý už je jasné, že to všechno děláme ze zcela sobeckých důvodů – abychom totiž dostali víc radosti sami. Rádi bychom to uvedli na pravou míru. Tu hlavní radost jste dali vy nám – vy všichni, kteří jste přišli a tak nadšeně si to užili. Takže moc děkujeme a doufáme, že se ohromně znásobila vaše vlastní radost!

 

Výsledky i stovky fotek ze závodu najdete na začátku tohoto článku. 

Přejeme vám, ať je do příštího prvního června váš každý den Dnem dětí, a ahoj na příštím Lívancovém běhu, 6. července!

Sri Chinmoy Marathon Team

 

P.S.: Mimochodem, zmrzliny ještě spousta kopečků zbyla, a tak jsme pozvali na hostinu všechny opřilbované dělníky, kteří opravují Šlechtovku. Bereme to jako takovou zištnou investici do té její rekonstrukce. Třeba to teď docvaknou rychleji... a majitelé pak budou mít zvláštní slabost pro lívancové a zmrzlinové běhy... ;-)